Botox

Druhá svatba se blížila, mě bylo padesát plus a chtěla jsem být krásná pro svého muže, a taky proto, že se určitě přijde podívat hromada známých i ne moc známých lidí. Zhubla jsem pět kilo. Koupila si na obřad romantické šaty. Druhé, sexy šaty na večer. Kadeřnice domluvena, kosmetika taky. Umělé řasy nalepeny. Gelové nehty doplněny.

Jediné co mě trápilo, byla velká a hluboká vráska na čele, takzvaná mračenka. Co s ní? Nechám si aplikovat botox! Vím, že hromada mladších žen v mém okolí tuto kůru absolvuje pravidelně, a vyhlazenost jejich obličejů je důkazem toho, že i ženy středního věku mohou mít pleť jako japonské panenky. Takže i já budu Japonka.

Injekce do čela jsem přežila, i když jich bylo asi dvanáct. Podle rady lékaře jsem se několik hodin neustále mračila, dělala divné grimasy, koulela očima a krčila nos jako silný alergik. Pokud by mě někdo viděl, myslel by si určitě, že mám velmi silné tiky, ale že jsem moc šikovná a snažím se to zvládat. Podle dalšího doporučení jsem se nepředkláněla, takže například tenisky jsem si zavazovala s nohou na skříni, v úrovni obličeje, což nebyl úplně jednoduchý úkol.

Svatba proběhla tak jak měla, byla jsem skoro krásná japonská panenka (samozřejmě v rámci možností daných mým věkem) a manžel řekl ANO.

Ovšem. Den po svatbě jsem zjistila, že neovládám jedno oko, horní víčko je převislé a nevidím. "Možná se mi to zdá, protože se moc pozoruji." Den ode dne to bylo horší. Ach jo.

Týden na to jsme byli s mým úžasným novomanželem na hogo fogo akci. V Praze. U Vltavy. Ve Žlutých lázních. Hodně dobrého jídla, pití, krásných mladých hostesek. Živá hudba. Ohňostroj. Chlapi předváděli své o několik generací mladší asi ženy. Všechny byly štíhlé, krásné japonské panenky... A já? Rozhodně jsem nebyla Japonka, ale spíš mongoloidní typ. Celou dobu mi bylo Jiříčka moc líto, protože jsem si představovala, jak ostatní chlapi koukají a říkají si, jak je hodný a svou retardovanou ženu bere mezi lidi. No, jak říkala moje babička "Zezadu lyceum, zepředu muzeum." Připadala jsem si asi tak sexy jako Jiří Macháček z Mig 21, který se zrovna svíjel na pódiu, předváděl kopulaci s nafukovací kytarou, zpíval o tom jaký je sexy samec, a přitom mu tučné břicho přetékalo z kalhot a košile mu byla taaak krátká.

Po tomto nepříjemném zážitku, trvajícím dva týdny, už chápu, že krásu musím hledat jinde. Ano občas si zacvičím obličejovou jógu a doufám, že se obličej vyhladí, ale vím, že moje vrásky jsou obrazem i odrazem mého života. Raději budu vrásčitá Češka, než hladká Mongolka.