Ahoj. Jmenuju se Olaf. Máte nějakou svou první vzpomínku? Já ano. Tmu. A ta tma byla jako černo černé temno v komíně. Nebo třeba v ponožce. Jen občas problesklo světlo, jako kdyby někdo škrtnul sirkou a pak ji sfouknul. A pak zase jen ticho, tma a čekání. Ale pak najednou BÁC a přišel zázrak.

"Lindo, navrhuji přírodní romantiku. Určitě se ti to bude moc líbit."

"Neříkej mi bábuško, nelíbí se mi to."

kera cely deň v kolotoču byla,

Ukázka z knihy TO FAKT NIKDO NEPŘEŽIJE. Kapitola o tom, jak si hlavní hrdinka plánuje sebevraždu. Berte to prosím s nadhledem ...

Když mě ty chlapské práce tak nebaví. Ale opravdu strašně moc. Nechápu, že existují ženy, které umí vzít do ruky šroubovák, kleště, nebo třeba pilku, něco s tím udělají a nevypíchnou si oko.

"Jak ses tak mohl ožrat? Ty vole! Teď už nemůžeš na veřejnosti chlastat jak mužik. Hodil jsi mi šavli na boty. Nové, kožené od Bati. Koupíš mi nové ty prase jedno."

Chlapi to mají jednoduché. Většina má ve sprše jeden prostředek na hygienu. Takzvaný tři v jednom. Umyjí si vlasy, zřejmě funguje i jako kondicionér a pak samozřejmě coby čistič celého těla.

Nic moc si ze svého narození nepamatuji. Dlouhá a nepříjemná tma, občas záblesk světla. Oproti tomu ale pak přišlo to nádherné, živočišné teplo. Se sourozenci jsme se k sobě tiskli a navzájem se zahřívali. Maminka se skoro bez přestání starala o naše plná bříška. Je pravda, že bych snesl víc. Nechápu, že ostatním stačilo čekat, až se ta cisterna s...

Tak to jsem nečekal. Myšlenka byla dobrá, ale provedení mělo určité rezervy. Když mi Robert řekl, že bych měl konečně udělat něco i se svým vzhledem, pekelně jsem se naštval. Prý mi důchodci hodí hlasy jen z lítosti, protože si budou myslet, že jsem smrtelně nemocný. Tak to třeba zahrál Zeman. Blbý kecy mu jdou. Je vidět, že se tím živí....