KOVID 2019,2020,2021.

Všechno nám zavřeli. Nemám kam chodit cvičit. Mám pár kousků fakt módního sportovního oblečení, takže i když sportovní pobyt venku moc nemusím, obléknu se do jasných barev, nových tenisek ne za málo peněz a vyrážím. Chytré hodinky jsem zapnula na běh venku a vyrážím do lesa. Naštěstí vím o úžasné pěšině, která se svažuje jen mírně. Romantické místo kde nikoho nepotkám. Bude to deset koleček, odhadem čtyřicet minut. Pro jistotu střídám rychlou chůzi a běh. Běží se mi skvěle, nikde mě nepíchá a určitě vypadám dost stylově. Po chvíl je to o něco horší. Lehce lapám po dechu a napadám na levé koleno. Odhaduji to tak na patnáct minut. A tak ne. Šest... Dalších deset minut běhu. Bolí mě obě kolena, bederní páteř, levé chodidlo a nemůžu popadnout dech. Kašlu na to, kolik jsem uběhla, jak vypadám a belhám se domů jako stará žebračka. Seru na pohyb, však ono se to vrátí do starých kolejí.

Opět je vše zavřeno. Přibrala jsem pět kilo, nebaví mě žádný pohyb, a čemu holduji, je vyvařování a především konzumace jídla. Na vesnici je skvělé to, že si můžeš vyzkoušet věci ve městě nemožné. Zasadit zeleninu, starat se o ni, sklidit ji a vařit zdravá jídla.

Po měsíci konzumace cukety, dýně, cukety a cukety se na to můžu fakt vykašlat. Je mi úplně putna, že to je za levňocha. Přecházím na domácí uzené - letos jsme stihli vyudit třikrát, a jedna várka byla lepší než druhá. Také domácí zabijačka má své kouzlo. Škvarky, prejt, tlačenka, jitrnice, sádlo. To vše se konzumuje ještě za tepla a s chlebem. No není to úžasné? A další srdcová záležitost. Sběr jablek, hrušek a švestek. Ovoce zpracováno a v palírně z něj vypálili úžasný calvados a slivovici. Neustálé koštování a porovnávání se podepsalo. Je ze mě tlustá alkoholička.

Neustále je všude zavřeno. Přibrala jsem další tři kila a už se nevlezu ani do tepláků. Nechutná mi domácí uzené, ani výrobky domácí zabijačky. Vše jsme dali do mrazáku a rozhodli se s manželem, že zhubneme to, co jsme nabrali. Koupili jsme si výrobky na hubnutí - tedy musím říct, že cenově vyšly jako solidní dovolená v Chorvatsku. Už měsíc hladovíme a lehce nabraná kila jdou těžce dolů. Manžel je zodpovědný, cílevědomý a neústupný. No já se snažím, ale je to horší. Tak například. Když je v lednici salám Herkules. Týden si ho nevšímám a pak? No prostě jsem ho vyndala, rozbalila, čichla si... je to v prdeli. Olízla jsem ho a byla to mana nebeská. Nemůžu tam přece nechat olízaný salám. Co kdyby bacily a tak. Ukrojila jsem si tenký plátek. A ještě znovu a znovu. Připadám si jako taška do Lidlu - Nakup se mnou ještě jednou, ještě jednou, ještě jednou. Sežrala jsem ho. Hnusná karanténa. Hnusný COVID. Bohužel nový vir SNT - SERU NA TO je daleko horší.