Taková ta domácí zabijačka

Ne každý zažil zabijačku u babičky na vsi. Nic moc si z toho si z raného dětství nepamatuji, jen že byl na dvorku velký rámus, pak hodně chlapů chodilo s noži, dělalo věci, kterým jsem nerozuměla, a pak se ti samí usmívali, kolébavou chůzí se přemisťovali od jitrnic k jelitům a nebylo jim moc rozumět. Coby dítě jsem to vnímala jako součást vesnického života. No a můj muž žije na vesnici, miluje jídlo a strašně rád obdarovává své blízké domácími produkty.

Brzy po našem seznámení jsem se dozvěděla, že budeme dělat zabíjačku, ať ještě víc povnímám osobitý kolorit jeho života. Po delší diskuzi vyhrála má citlivá dušička, a zabíjačka se "smrskla" na výrobu domácích tlačenek, jitrnicového a jelitového prejtu, škvarků, polévky a nevím čeho všeho ještě. To vše z dovezených ingrediencí a hlavně bez úmrtí zvířete na území našeho domu.

Poprvé vše proběhlo ke spokojenosti všech, jen zúčastnění muži měli v závěru dne nestabilní chůzi, spali neumytí s úsměvem na líci, a jitrnicí v ruce.

Druhý pokus mě dostal do stádia, že jsem si nebyla tak úplně jista, zda vím, koho jsem si vzala. Totiž. Ráno v šest můj něžný a distingovaný muž rozrazil dveře ložnice a zařval "Vstávat! Práce čeká! DĚLEJ! DĚLEEEJ!!!" Málem mě švihlo, vylítla jsem z postele s tepovkou 220, a měla zkažený celý den. Závěr byl stejný, opět nemytí usměvaví muži v posteli objímali tentokrát tlačenku místo ženy.

Takže když před měsícem Jirka začal plánovat další akci, šla jsem na to chytře. Všude a všem jsem vykládala dost utrápeně a se slzou v oku, jakou újmu jsem utrpěla a že už to asi nedám. Mojí mamince, dětem, kamarádkám, na hogo fogo akci velké firmy. Přímo panu řediteli. A vždy dost nahlas, aby to Jiříček slyšel.

Třetí zabijačka? Ráno se potichu otevřely dveře ložnice, můj milovaný muž si ke mně přilehl v montérkách, pohladil mě a velmi něžně a potichu šeptal "Miláčku, jestli ses už vyspinkala, mohla bys vstát?" No jistěěě. Den byl krásný. V 6.30 jsme si dali kávu. V 7.00 čaj, abychom neprochladli. V 9.30 svařák s rumem a podmáslovou bábovku. Následoval mozeček s vejci, ale ten jsem odmítla zpracovat a ochutnat, bo to fakt ne. V 11.00 restovaná játra se zkaramelizovanou cibulkou na chilli. Dobrota. Opět svařák s rumem. Finišovalo se a bylo třeba dochutit tlačenky. Běžné lajt provedení - chuťovka pro všechny mlsné jazýčky. Pak samozřejmě verze, kdy se do výrobku přidalo chilli koření, ale v rozumné míře. Čaj s rumem. Rum. Slivovice. Finální verze tlačenky, takzvaný lysický odstraňovač nehtů. To vypadá tak, že se tři nalámaní chlapi před sebou vytahují, kdo vydrží víc.

Takže se do posledních výrobků dávalo chilli koření, nejpálivější paprika světa Carolina Reaper a pořád se ochutnávalo, dosypávalo a ochutnávalo... Já to udělala pouze jednou a pak jsem vypadala jako pornohvězda po nepovedené aplikaci botoxu. Slivovice. Bylo potřeba se postarat o míchání škvarků. Tam je nejdůležitější, aby se škvarky dlouhou vařechou, tak zvaným kopistem, odškrabávaly ode dna kotle. Coby děvče z města jsem se usadila na dřevěnou stoličku, nohu přes nohu, svařák po ruce a elegantně míchala. Když mě organizátor akce uviděl, pochválil mě za můj vkus, eleganci a kultivovaný pohyb, načež jsem byla okamžitě vystřídána. Že by to bylo kvůli tmavému kouři a smradu? Těžko říct. Svařák.

Ráno jsem se probudila vedle jelita. A taky vedle svého muže.