Zasrana Lysa

Zasrana Lysa

Žiju v kraji, kde každý chodí, běhá, jezdí a nevím co ještě, na Lysou horu. Za poslední roky to došlo tak daleko, že kdo nechodí na Lysou je tlustý líný lempl anebo nemá srdce Moraváka. Tak jsem se tedy rozhodla, že půjdu taky.

Vyhrabala jsem ze skříně funkční spodní prádlo, punčocháče, které se dají vytáhnout až pod krk. Ale to nedělám, protože pak vypadám jako máslová dýně. Nepromokavé kalhoty, ne moc estetické, ale výhodou je, že se mi do nich vleze cycha a nevypadne. Čepice na hlavu, šála, sportovní bunda a můžu jít. No raději dám ještě do batohu svetr, kdyby mi byla zima.

U baráku mě nabere do auta kamarádka Lucka, která v pomatení smyslů minulý rok vylezla Lysou STO TŘICET PĚT krát!!! Magor. Co myslela, že tam najde?

Mělo mě varovat, jak byla oblečena. Do tenkých elasťáků, sukýnky, růžových podkolenek, tenké oranžové bundičky, na hlavě čepičku s logem LH, kdyby nedejbože někdo nevěděl, kam jde. Samozřejmě skládací (nebo rozkládací?) růžové hůlky, elegantní baťůžek, a na něm pláštěnka, aby náhodou baťůžek nezmokl.

Zaparkovala na Zlatníku a jen při pohledu do úvodní stráně, která má asi sedmdesáti procentní úhel stoupání, mě navalilo. Nejsem žádné béčko, tak se snažím a sunu se krok za krokem, pot ze mě teče jak sviňa, rozepínám si bundu, ale jen lehce, protože aby mě neofouklo. Než se vydrápu na úvodní kopec, Lucka se tam vítá s místním pasteveckým psem a pokřikuje jak je krásný a milý a že by ho chtěla a tak podobně. Kdyby mohla, válí se tam s ním po zemi v ovčích hovnech. Můžu se fakt vysrat na cizího psa, hlavně ať si mě nevšímá, nemusím se k němu ohýbat, a vítat se s ním. Každý pohyb navíc jsou síly, které na vrcholu mohou chybět.

První úsek zdolán a pokračujeme dál. "No není to krása? Nádhera!" Tak a podobně nesmyslně vykřikuje plná nadšení. "NENÍ!" To si jen tak cedím pro sebe a snažím se pokračovat. Po delším pochodu a dusném tichu, neboť už i Lucka pochopila, že žádná slušná a neagresivní komunikace z mé strany nebude, docházíme ke skříňce. Jak může být na kopci v Beskydech vývěska a v ní obrázek papeže? Jako oslava že tam vylezl? No to bych chtěla vidět, jak tam leze v té své sukni a opírá se o papežský čakan. Populistické a reklamní kecy místních horalů. Podprahové působení typu "Dal to starý, dáš to taky."

Další úsek. Kopec ještě strmější a kamenitý. Co mě fakt drtí je, že proti nám z kopce rychlou chůzí, řekla bych, že až během, jdou davy lidí a...Furt zdraví! "Ahoj. Ahoj! Ahoooj!" Usmívají se jak pablbi, kteří snad dosáhli osvícení. Nevím, proč bych si měla tykat s někým koho neznám, je o polovinu mladší (no ale musím přiznat, že i o polovinu starší) a nemám s ním nic, ale absolutně nic společného! Zarytě se dívám pod nohy a odmítám zdravit. Ať si to vyžere Lucka. Když se na ni zaměřím, tak nechápu. Taky se jí asi něco stalo. Na všechny se usmívá, všem říká to svoje posraté AHÓJ a vypadá šťastná. Je to nějaké divné postižení. No alespoň si nikdo nevšímá mě. Asi si říkají, že je hodná, když vytáhla svoji starou tetičku na vzduch.

Další stoupání. "Kdyby nebyla mlha, a bylo vidět, viděla bys Tatry." "Co mi je do toho!!! Nic nechci vidět, nic mě nezajímá!!!" Šlapeme dál.

Za chvíli se ozve řev, ať uhneme a pomatená partička lyžařů se řítí dolů, a evidentně jim překážíme. Takže je tu další skupina bláznů. Vylezou si na Lysou s lyžemi na rameni, nebo jak je teď moderní provozují skialpining. Ať si dělají co chcou, ale neotravují tím slušné lidi, že?

Finální kopec - vypadá to jako sjezdovka, ale co by dělala na Lysé sjezdovka? Kolik to může mít? Šest set metrů? Už chápu, že horolezci mívají na zdolání vrcholu K2 i několik dní. Tam už na mě Lucka nebere ohledy a vylítne nahoru. Dolezu za ní a už slyším "Sundej si bundu, určitě jsi zpocená. Nechceš pomoct? Dáš si pivo?" A i přesto, že jsem zpocená jako stokilové prase, bundu si určitě bez pomoci nesundám, jsem dobitá jak cigánská hračka a pivo by bodlo, zařvu na plné pecky, ať mě nechá, že nejsem žádný krypl. Blbé je, že tam je docela dost lidí a čumí! Nevím, jestli litují Lucku nebo mě, ale je mi to ganc egal.

Po nějaké době, když se uklidním a Lucka změní outfit, bo je určitě zpocená (to bych chtěla vidět, když nemá deko sádla navíc a kvůli mně bylo tempo pomalejší než pomalé, beztak chce ukázat, že má i jiný než oranžovo růžový obleček), ale je to její věc. Kdo by se měl totálně převlíct, jsem já, protože ze mě leje. Ale nepřiznám to, ani kdyby nevím co.

Cesta dolů proběhla už v klidu a dokonce jsem občas i něco utrousila, jako že je to nádhera, že to stojí za to a tak. Ani hovno! Stačilo to. Sestup kolem ovčáckého psa už byl totálním utrpením. Bolely mě strašně kolena, a musela jsem jít bokem jako nějaký blbý krab.

Myšlenka na závěr. Jo příroda je super. Vylézt na Lysou je asi výzva. Čím víc a čím častěji, tím jsem větší borec. Jsou i tací, a jsou jich stovky, kteří se každoročně snaží ujít LH 24, vyhrát Lysacup, nebo B7! Chápete, že někdo dobrovolně chce vyběhnout sedm beskydských vrcholů v čase asi třicet hodin???? Nějakých devadesát kilometrů! To bych ani na kole nedala! Pěšky za týden, ale pokud bych byla v super kondici a měla za zády support team v čele s masérem.

Nechci být borec. Stačilo to!